4 Rozdělení pražské university
- význam pro českou astronomii
Bouřlivý rozvoj astronomie, tak jak byl nastíněn v
minulé kapitole, sledovali naši astronomové jen z povzdálí. Příčin toho,
proč se úroveň astronomické práce v Čechách beznadějně opožďovala za okolním
světem, bylo několik. Jednak překážky a špatné finanční zajištění ze strany
rakouské vlády, ale i lhostejnost a nezájem naší národní společnosti. Státy
s vyspělou astronomií, např. Německo, Anglie, Rusko, nadále astronomii
podporují, třebaže výzkum vzdálených hvězd nemohl právě v tomto okamžiku
přinést konkrétně použitelné výsledky. Oproti tomu česká společnost, v
té době ještě nezralá a v mnoha ohledech tápající, nebyla schopna obdobné
materiální podmínky zajistit.
Určité možnosti se české astronomii otevřely v 80.letech
v souvislosti s rozvojem vysokého školství. Přestože nebylo možné, aby
vedle klementinské hvězdárny vznikla ještě jedna vědecká státní instituce,
mohly být na vysokých školách zakládány vlastní astronomické ústavy. Jejich
úkolem by byla výuka astronomie, popřípadě geodeticko-astronomická tématika,
ale nic by jim nebránilo ve vědecké práci. Takovým důležitým momentem se
stalo rozdělení pražské Karlovy-Ferdinandovy university v roce 1882.
Cesta k rozdělení university začala v revolučním roce
1848, kdy vídeňská vláda povolila vedle němčiny další vyučovací jazyk -
češtinu. Jmenování profesorů, o nichž se vědělo, že budou přednášet česky,
neustále stoupající počet česky mluvících posluchačů, množící se české
přednášky - to vše přispívá k rychlé polarizaci sil na universitě. Nacionalisticky
smýšlející němečtí studenti a profesoři se obávají rychlého počešťování
této vysoké školy a nastolují jednoznačný požadavek rozdělení university.
Na to ovšem nemohli čeští profesoři a politici přistoupit. Existovala oprávněná
obava, že by nedošlo k rovnoprávnému rozdělení, ale k vyhoštění českého
živlu. Pochybují o tom, že by jim vídeňská vláda poskytla dostatek prostředků,
vznikají obavy z nedostatku českých profesorů, vědecké literatury, učebnic
aj. ("My Čechové ještě ani university nepotřebujeme"-1866). Proto všechny
návrhy české strany, často neujasněné a nicneříkající, počítají s dalším
rozvojem v rámci stávajících poměrů.
Boje o universitu pokračují až do roku 1882, kdy vláda
přistoupila na požadavek Němců a rozdělila universitu na českou a německou.
Čechům se jen podařilo zachovat právní kontinuitu s universitou dřívější.
Majetek měl být rozdělen rovným dílem, ale podstatnou část kabinetů, sbírek
a všechny odborné ústavy získali Němci. Česká universita začínala prakticky
z ničeho, od počátku se slabým finančním zajištěním. S přechodem českých
profesorů na novou školu však nebyly potíže. Téměř všichni se nezalekli
obtížných materiálních podmínek a všemi silami se snažili přispět k rozvoji
naší národní university. Byl mezi nimi i August Seydler. V té době byl
již známý svými výbornými pracemi z teoretické astronomie a fyziky, mimořádný
profesor, člověk s nejlepšími předpoklady ke kariéře vědce, člověk vzdělaný,
s širokým rozhledem a silným národním cítěním. Tehdy v roce 1882 stál před
vážným rozhodnutím: zůstat na německé universitě, kde mu kynula po smrti
Hornsteina možnost získat ředitelství klementinské hvězdárny, nebo jít
na universitu českou a velkou část svých sil věnovat pouze organizačním
záležitostem. Seydler se rozhodl pro druhou možnost a prakticky za necelých
deset let zde vybudoval důstojný astronomický ústav.